vegetariánské recepty

DÝŇOVÁ POLÉVKA

prosince 30, 2014



Přiznám se, že mám ráda, když můžu experimentovat. Tato polévka není nic jiného, než experiment. Ano, viděla jsem, jak se taková polévka dělá. Ve škole při hodině angličtiny. Takže recept byl anglicky a já se jím přesně neřídila. I přesto byla polévka skvělá. Samotná dýně po upečení chutnala taky velice zajímavě. Možná jako sladký brambor, ale plán byl, udělat z ní polévku. Nejlepší na tom je, že můžete spotřebovat i semínka. Po upražení (na sucho) v  troubě, krásně křupou.

vegetariánské recepty

BANÁNOVOKOKOSOVÁ OVESNÁ KAŠE S HROZINKAMI

prosince 11, 2014



Dneska to bude poměrně rychlé, neb recept je jednoduchý. Ovesná kaše. Kdo by ji neznal! A má tolik obměn. Osobně vločkuji už hezkých pár s pravidelně nepravidelnými přestávkami a za tu dobu jsem si prošla několika fázemi od kaší hustých jako beton až po dnešní možné varianty. A upřímně, jsem vážně ráda. Občas se zde objeví nějaký recept, ale všechno to bude takové to, co dům dal. Tohle není výjimka. Nicméně, je velice chutná a nemusíte ani přislazovat.

vegetariánské recepty

ŠPENÁTOVÁ PIZZA

prosince 07, 2014


Rozhodla jsem se, že by nebylo na škodu si někam ty svoje uvařené výtvory psát, abych to pak nemusela zdlouhavě hledat, až zase potom nebudu vědět, co si mám uvařit, že jo? Ostatně, od toho tady mám tenhle bložínek. Božínek na všechno, tak proč ne na jídlo?
Fajn, jak už název napovídá, je to pizza. Ani kousek masa, ale i masožravcům v rodině prý chutnala. Příprava a chystání ingrediencí, byla sice trochu chaotická a zdlouhavá, ale za 2 hodinky jsem měla  upečeno i umyté nádobí. 
Ještě prozradím, že špenátovou pizzou jsem se inspirovala u Vegáčka, ale byla to jen inspirace, abych věděla co dát na těsto - a špenát byl v mrazáku-, zbytek jsem si udělala podle sebe. 

Pokud chcete slušné těsto, raději se držte nějakého osvědčeného návodu. Já jela stylem, udělám těsto od oka, protože mi nevyšel kvásek, tak už jsem pak musela hodně, hodně improvizovat. Ale nakonec se povedlo. Zázrak.

knižní recenze

RECENZE: NAPŮL ZLÝ

října 20, 2014

IMG_6952 kopie

Nathan je synem Bílé čarodějnice a Černého čaroděje. Ve světě, ve kterém se tento příběh odehrává, je být napůl bílý a napůl černý něco neslýchaného a tak to nemá náš hrdina vůbec snadné. Otce nikdy neviděl, protože je černý a musí se skrývat po celé Anglii před lovci bílých čarodějnic. Matka zemřela, když byl malý. Nathan má tři nevlastní sourozence a babičku, která se o ně stará. Ze začátku se zdá být všechno v pořádku. Nathan pravidelně dochází na „kontroly“ a i když z toho všeho není moc nadšený, žije více méně normální život. Chodí do školy, moc nemluví a pozná krásnou dívku. A ano, zamiluje se do ní. A ano, ona je původem Bílá čarodějnice a ano, tím se všechno zkomplikuje… 
Nathana chytnou a nechovají se k němu moc hezky. Je to vlastně pokusný „králík“. Jenže on potřebuje tři dary ke svým sedmnáctinám, jinak bude zle. Je ve velkém maléru. Podaří se mu se z toho všeho dostat? A získat tři dary?

sketches

OREL BĚLOHLAVÝ

září 19, 2014

A tak jsem si dneska opět kreslila, čmárala, sketchovala… to je fuk… Uzmula jsem své drahé sestře novou pentelku, kterou si včera koupila, a dala jsem se do kreslení. Nejdříve jsem nevěděla, co bude mou dnešní objetí, ale nakonec to byl zase orel. Tentokrát však bělohlavý.

Není to nic světoborného. Pár tahů pentelkou, ale zase jsem zkusila něco jiného. Pentelka tomu dala jiný rozměr a tak…

A tak jsem za zvuků coveru Into the West od Petera Hollense, dala do kreslení (bože, jo, poslouchám to stále dokola. I love it.) Šlo to tak nějak samo. Na to, že jsem nevěděla, jak si počnu s peřím, jsem to potom nějak vykoumala… Zase jenom tahy doleva a doprava a co z toho může vzniknout. Vážně, ale vážně se mám ještě co učit… Času dost.

No a možná se ptáte nebo si klepe na čelo, proč je to v tématu týdne Za hranicí reality. To proto, že pan Bělohlavý orel je tak trochu víc za hranicí reality. Ve srovnání s fotkou určitě. Chvilku jsem i přemýšlela, že bych se tvářila, že je to havran, ale ti zase mají jiný zobák a tak vůbec… Takže prstě orel. Jenom ne tak úplně.

Celé tohle "něco" trvalo asi hodinku. Potřebovala jsem se něčím zabavit, než se mi nainstaluje LOL a taky vypnout a nepřemýšlet. Což se povedlo...

Za kvalitu té fotky se vážně omlouvám. Nemohla jsem se domluvit s Karlem (foťák)




Jak vypadá originál/fotka, se můžete podívat tady.

sketches

OREL BĚLOHLAVÝ

září 19, 2014


Okay, tak jsem si zase kreslila a zase z toho něco vylezlo. Kreslila jsem dnes to konkrétně Orla sklaního. Protože jsem měla volno a neměla jsem do čeho píchnout. Dlouho jsem hledala, co bych nakreslila, až mi do rány přišel tady pan Orel... Dal mi pěkně zabrat. Hlavně začátek. Ke konci se mi už nedařilo dosáhnout toho, čeho jsem chtěla a tak už jsem s jela to svoje....

Trvalo to +- 4 hodiny (aspoň podle playlistu, který jsem si dávala z youtube). No a to spodní "peří" je tam už jenom proto abych to nějak zakončila. Křídlo budu možná ještě dodělávat.
Celé je to takové divné a pohnuté. Žel, vidím to až teď, když už nekreslím... Oči jinak, zobák jinak, peří jinak... Všechno špatně -_- Nicméně, účel to splnilo. Na chvilku jsem vypnula a přesunula se z reality do prázdna. Žádné myšlenky, nic... Jenom tužka a papír


knižní recenze

RECENZE: MĚSÍČNÍ ZAHRADY

září 05, 2014

IMG_4956

Císařovna Laseen touží po moci. Touží po tom, ovládnout celý kontinent Genabakis, který by si podrobila, ale přesto všechno ji ještě některá svobodná města odolávají. Hlavně Dřevnov a Darúdžistán. Na scéně jsou vrahové, mocní mágové a další zajímavé postavy. Císařovna se však chce zbavit i všech stoupenců, bývalého císaře, kterého svrhla a nastoupila na jeho místo. Jde o Paliče mostů, elitní jednotku, kterou se snaží zničit… Do toho všeho však ještě mohou zasahovat nejrůznější síly božstev, pánů temnot, jejich „psích mazlíčků“ nebo postav, které byste raději nechali spát pod zemí (kde je nechali před spousty let), už jenom z toho důvodu, že se jedná o velké tyrany…
Příběh z Malazské knihy padlých, je dobrodružné, originální a hlavně napínavé fantasy, které svůj příběh rozehrálo na více než 500 stránkách.

knižní recenze

RECENZE: HON

července 04, 2014

_MG_0462

Jak by se vám žilo, kdyby jste věděli, že jste pravděpodobně jedni z posledních lidí na zemi a musíte si dávat pozor, aby vás nezabili? Gen žije v době, kde obyčejní smrtelníci skoro vymřeli a žije jich jen hrstka. Na druhou stranu, planetu obývají upíři a to v hojném počtu. K tomu všemu se označují za lidi. A lidi, které zabíjejí pro zábavu, označují jako Glupany. Trochu chaos, že? Být Glupanem a žít mezi lidmi (upíry), je tak trochu adrenalinovým sport. Nesmíte se totiž smát, mrkat, uhýbat pohledem nebo potit se. To všechno a mnoho dalších věcí, by vás totiž okamžitě prozradilo a z vás by nezůstalo nic, než chutná svačinka pro upíry. Gen však díky otci, který mu tohle všechno a spoustu dalších věcí, dennodenně připomínal, přežil. Samozřejmě, bylo to těžké, ale vyplatilo se otce poslechnout. Když ho však jednoho dne vyberou, aby se zúčastnil honu na poslední glupany, otočí se jeho život o 180°.Jeho naučený život se hroutí a začíná boj o přežití. Začíná jedno z napínavých dobrodružství. Začíná Hon.

knižní recenze

RECENZE: HOBIT ANEB CESTA TAM A ZASE ZPÁTKY

června 25, 2014

_MG_0098

Příběh Bilba Pytlíka, hobita z Kraje, žijícího v Dně pytle, myslím, všichni dobře znáte. A pokud ne, pokud jste tento skvěle pohádkový příběh doposud nečetli ( nebo ještě neviděli nové filmové zpracování, jenž nemá na kontě nikdo jiný než Petr Jackson, a jehož třetí část by měla mít premiéru 11. prosince 2014) , dovolte mi tedy vás na onu knihu jak se patří čtenářsky navnadit.

Bibo je typickým představitelem hobita. Má rád dobré jídlo a pití, které si mimochodem dopřává v pravidelných intervalech – snídaně, svačina, oběd, svačina, večeře, druhá večeře – má rád klid, spořádaný život a také svou dýmku. Jeho velké dobrodružství však započne jednoho jarního dne, kdy si Bilbo zapálí po snídani dýmku před domem na lavičce a potká Gandalfa. V ten okamžik, kdy si prohodí pár slov a vět, se spouští nečekaný koloběh a Bilbo se zaplétá do (pro něj) neočekávaného dobrodružství. 

Mocný čaroděj totiž hledá posledního člena pro výpravu s trpaslíky a Bilbo mu padl do rány. Je malý, tichý a je v něm toho mnohem víc, než je na první pohled zřejmé – ideální lupič, jak mu poté Gandalf před trpaslíky oznámí. A tak chudákovi malému hobitovi, nezbude nic jiného, než se na výpravu s trpaslíky vydat. Pokud se totiž vrátí, čeká jej – podle dohody – odměna v podobě jedné čtrnáctiny z pokladu, pro který se trpaslíci vydali. A který hlídá velký zlý drak Šmak. Během svého dobrodružství Bilbo několikrát vytáhne své přátelé trpaslíky z pořádných šlamastik a když se vrací zpátky domů, už to není ten hobit, který zapomněl na kapesník a odcházel ze svého obydlí celý nesvůj. Nýbrž Hobit s velkým H.
Přečtěte si i vy příběh pana Pytlíka.

knižní recenze

RECENZE: MASO OD ŠIBENICE

května 26, 2014

Být v nesprávný čas na nesprávném místě je mnohdy hodně špatné. Pokud ale žijete ve středověku a jste obviněni ze čtyřnásobné vraždy, je to ještě horší. Takové „štěstí“ potkalo tuláka Matěje. Před šibenicí jej zachrání tajemný baron z Kornelu, nejkrutější pán v zemi, u kterého musí výměnou za svůj život, vykonávat jistý druh služby. A nejen tak ledajakou. Ze začátku se Matěj aktivně zapojuje a úkoly barona plní nad očekávání dobře. Užívá si svobody a možnosti zažít dobrodružství. Když však jednoho dne prozře, uvědomí si, že život na kornelském hradě není pro něj. Zatouží po lepším životě, jenže jakékoliv baronovo neuposlechnutí, se tvrdě trestá.

Like us on Facebook