pátek 4. července 2014

RECENZE: HON

_MG_0462

Jak by se vám žilo, kdyby jste věděli, že jste pravděpodobně jedni z posledních lidí na zemi a musíte si dávat pozor, aby vás nezabili? Gen žije v době, kde obyčejní smrtelníci skoro vymřeli a žije jich jen hrstka. Na druhou stranu, planetu obývají upíři a to v hojném počtu. K tomu všemu se označují za lidi. A lidi, které zabíjejí pro zábavu, označují jako Glupany. Trochu chaos, že? Být Glupanem a žít mezi lidmi (upíry), je tak trochu adrenalinovým sport. Nesmíte se totiž smát, mrkat, uhýbat pohledem nebo potit se. To všechno a mnoho dalších věcí, by vás totiž okamžitě prozradilo a z vás by nezůstalo nic, než chutná svačinka pro upíry. Gen však díky otci, který mu tohle všechno a spoustu dalších věcí, dennodenně připomínal, přežil. Samozřejmě, bylo to těžké, ale vyplatilo se otce poslechnout. Když ho však jednoho dne vyberou, aby se zúčastnil honu na poslední glupany, otočí se jeho život o 180°.Jeho naučený život se hroutí a začíná boj o přežití. Začíná jedno z napínavých dobrodružství. Začíná Hon.

Na to jak jsem dlouho žádnou knihu z Dystopického světa nečetla, neb mám pocit, že už trochu tento literární styl vymírá a ani mě už moc nebaví, jsem Hon přečetla hodně rychle. Ne, já ho zhltla a prosila bych pokračování. Po přečtení anotace jsem tak úplně nevěděla, jestli si knihu přečíst nebo ne, ale ohlasy na ni byli tak velké, že jsem nakonec neodolala. I když mi kniha místy připomínala příběhy z jiných knih, autor si přece jen zanechal kapku svého vlastního světa. Upíry vykreslil jinak než jsme zvyklí a celkově je jeho svět zase o dost jiný, než jak ho známe třeba ze Stmívání. Tady z Upírů nejsou třpytivé Diskokoule.


Chování Gena je na jednu stranu zvláštní, no na druhou stranu odvážné. Vůči situaci, ve které se nachází. Sám hlavní hrdina vlastně vůbec odvážný není. Chová se jako vystrašený králík, který ví, že ho může kdykoliv a cokoliv sežrat, ale i tak, chová se nenápadně. Snaží se přežít a prochází mu to. Jeho myšlenkové pochody a reakce ve vypjatých situacích doslova čtenář prožívá s ním… Zbytek postav, které se v knize vyskytují, kromě Záře, na mě neudělal skoro žádný dojem. Lovců je totiž několik a i když je Gen skoro pořád zmiňuje, popisuje a dává jim přezdívky, i přesto se mi slili do jednoho. Za zmínku stojí Záře, Genova spolužačka a také vylosovaná lovkyně Honu na glupany.

Stane se z ní totiž i něco víc. V druhé části knihy, kdy měl děj slušně našlápnuto, autorově změně dějové linky a zapojení Záře do Genova života, stane něco úplně jiného. Je to složité. Kdyby tam totiž Záře nebyla, příběh mohl dopadnout maličko jinak. Nebylo by to však Young Adult, aby se v knize vyskytl aspoň kousek romantiky. V už od začátku dost chladném příběhu, měl nejspíš trochu příběh zahřát, ale mě by víc vyhovoval tak, jak byl předtím.  Sto lidí, sto chutí...
.
Hon byl však od začátku do konce napínavé čtení až na ten skok z jednoho děje do druhého... Avšak to, jak kniha skončila, poslední řádky knihy, ty mně naprosto odrovnaly. Vážně jsem to nečetkala. Byl to takový moment překvapení. I přesto, že má kniha nějaké mezery a sem tam předvídatelný děj, dokáže i překvapit. A ano, o napětí tady byla řeč už na začátku, ale zopakuji to ještě jednou. Dokáže i napnout. A to hodně.
Od začátku budete jako na trní a nedá vám to, dokud knihu nedočtete. Stála mě hodně nervů a označila bych to jako psychický nálet, ale stálo to za to.
star star star star star_empty

Název: Hon|| Autor: Andrew Fukuda || Rok vydání: 2014 || Žánr: Young Adult,  Dystopie|| Nakladatelství: Fragment

Žádné komentáře:

Okomentovat