Můj pohled na vegetariánství aneb to nejlepší, co jsem mohla v životě udělat

června 20, 2015





Za toho půl roku, co jsem na bezmasé stravě, se cítím o dost lépe, než předtím.  Ano, vážně, už je to půl rok a je to skvělé! To, že jsem tady celou tu dobu nebyla, je věc jiná. Maso jsem znovu jíst nezačala. Jen jsem měla a ještě pořád mám, hodně práce se školou, ale ta mi pomalu končí a já tak mám více času na to, abych to tady zase trochu změnila k obrazu svému. Udělala si to tady takové, jaké to tady chci mít a zůstat pokud možno tady a dělit se o postřehy, zážitky ze života a o recepty. Třeba. 

Navíc nám začíná léto! Prázdniny a taky je to doba čerstvého ovoce a zeleniny, nejlépe z vlastní zahrádky. Ale i kdyby nebylo, pořád je to ovce a zelenina. Jedna z věcí, na které se vždy strašně moc v létě těším. Protože to nabíjí energií, chutná to a dá se s tím udělat spousta krásy a tak. Ale to není to, o čem jsem chtěla psát. 

Chtěla jsem vám popsat můj pohled na vegetariánství, jak se změnil za tu dobu a co všechno jsem zvládla nebo nezvládla. Tenhle článek jsem začala psát 3 měsíce po tom, co jsem přestala jíst maso, ale nedopsala jsem ho. Z nedostatku času, inspirace, informací, zkušeností. Prostě jsem chtěla, aby to Vám, náhodný kolemjdoucím taky něco dalo. A třeba i vy, co jíte maso, to taky jednou zkusíte bez masa. Třeba.
To by bylo asi to nejlepší, co by se molo stát. Kdybych taky někoho inspirovala :) 

Takže bych se chtěla dostat k tomu, co jsem začala psát po 3. měsících bez masa a navázat na to. Tak jdeme na to. 

Po 3 měsících bez masa:
Mám více energie, rostou mi více vlasy a nehty, nejsem tak zachmuřelá a tak. To je jenom málo z toho, co všechno se doopravdy změnilo. Třeba i váha. Klesá. Vegetariánství má spoustu výhod. Jedním z nich je třeba to nepřeberné množství inspirace, kreativity a improvizace.

Protože improvizovat se dá opravdu se vším. Ať už je to koření, které se nám za poslední dobu poměrně rozrostlo, nebo třeba jenom ovesné kaše. Jenom u ovesných kaší bych mohla zůstat opravdu dlouho, protože se dají kombinovat snad se vším. Semínka – lněné, slunečnicové, dýňové. Mák, mandle, ovoce, kakao… Cokoliv. A nemusí být jen ovesné. Můžou být i jáhlové, rýžové… Kombinacím se meze nekladou.


A po 6 měsících bez masa?
Trošku mě mrzí, že když jsem teď měla moc práce se školou, nedokázala jsem si udržet to nadšení, které trvalo na začátku, když jsem maso přestala jíst.. Neměla jsem čas vařit a experimentovat a tak to většinou dopadlo tak, že jsem si jen něco rychle hodila na pánev, ohřála a pokračovala v práci. 

A to je přesně to, čemu bych se už chtěla vyhnout. Není to totiž ono. Vegetariánství není jen o tom, že lidé nejí maso, ale je to životní styl a jaký si ho uděláme, takový ho budeme mít. A Já bych chtěla mít zase to nadšení, spousty energie a těšit se z toho, co si uvařím. Protože, jak už vám asi došlo, to jsem teď poslední tři měsíce opravdu neměla. Nadšení, energii, chuť k jídlu. Pořád tady byla jenom práce do školy, stres a zkoušky. Ale škola mi pomalu končí. Sice bych se ještě pořád měla učit a nepsat tento článek, ale už se pomalu vracím do starých kolejí, kdy už i pravidelněji jím. Snídám. No, snažím se. V poslední době to bylo nemožné a během tří dnů, kdy jsem měla praktickou, jsem skoro nic nesnědla. A vím, že je to špatně. Chci to změnit. 

Chci toho změnit povícero. Takže sem napíšu něco jako TODO list:
  • omezit kafe
  • omezit cukr
  • víc pít vodu
  • víc pít bylinkové a zelené čaje
  • méně solit
  • jíst pravidelněji
  • sportovat 
  • chodit na procházky

S čím se setkávám už od doby, co nejím maso, a bylo by vhodné vás o tom taky trochu informovat, jsou lidé - říkejme jim masožravci -, kteří nechápou, nechtějí nebo nemůžou pochopit, že Vy maso prostě nejíte a neustále se Vás snaží přesvědčovat o tom, že maso pro svou existenci nutně potřebujete. 

Takovým příkladem je třeba moje babička, které musím sem tam připomenout, že maso nejí, protože mi ho horlivě dává k obědu, kdykoliv může. Ona mi potom lehce uraženě říká, že bych měla přestat držet tuhle nesmyslnou dietu a začít jíst maso, protože mi budou chybět bílkoviny. Takže? Vidíte? A když se slovy, "Babi, tohle není dieta" odcházím, ona si stejně něco brblá pod nos...
Dejme tomu, že je to je ještě jeden z těch lepších a ne tak unavujících příkladů. Navíc, jsem její vnučka, jsem dospalá, tak kde je problém? U mě ne.

Je to dost unavující, ale ještě horší jsou neustále se opakující otázky od těchto masožravců. 
Vždy, když se mě někdo zeptá na to, co budu jíst a ještě neví, že jsem vegetarián, řeknu, že něco v čem není maso a už to jede. Začnou tedy otázky jestli nejím jenom maso a nebo jestli jsem vegetarián nebo vegan. Když zodpovím, výslech většinou pokračuje. Tady je jen pár příkladů toho, s čím už jsem se setkala a na co jsem si vzpomněla: 
  • Ty nejíš maso?
  • Nechybí ti to?
  • To bych nevydržel/a
  • Umřel/a bych
  • Je to vůbec legální?
  •  Budeš mít zdravotní problémy
  • a další a další...
Nejhorší na tom ale vůbec je, že bych těm lidem vždy nejradši něco odpověděla, ale oni mě ani nepustí ke slovu a jedou si to svoje. Na tomhle ještě musím vážně zapracovat, protože mě to pak trochu deptá. Že se nedokážu ozvat a říct jim, co si o tom myslím. 
Protože oni mě ale stejně neposlouchají a slyší jen to, co slyšet chtějí. A tím říct jim co si o tom myslím, nemyslím, že bych je chtěla přesvědčovat o tom, aby taky nejedli maso. Ne. 

= = = = = = = = 

Takže a abych to už moc neprodlužovala, ještě bych chtěla napsat, že bych si v létě chtěla udělat nějaké týdny zaměřené například jen na RAW stravu. Být týden jako frutarián nebo být týden jako vegan. 
Vyzkoušet od každého něco. Třeba mě něco z toho ještě více uchvátí a už u toho zůstanu. Chtěla bych se postupně dostat k veganství a tohle není zase tak špatný krok, jak se k tomu dostat :) 

You Might Also Like

0 komentářů

Like us on Facebook