POMOCNÍCI V BOJI PROTI STEREOTYPU VŠEDNÍHO DNE - PART ONE

ledna 10, 2016

BEZ HUDBY SE NEDÁ ŽÍT, ANEB SKVĚLÝ POMOCNÍK NEJEN K UČENÍ


Miluji hudbu. Je to pro mě něco, co mě doplňuje a jsem na ní závislá. Vždyť je dokonce prokázáno, že hudba léčí. Nikdy jsem se nenaučila na nic hrát (sestra si teď pořídila kytaru a klávesy máme schované ve skříni v obýváku, ale jednou na ně dojde! možná ještě letos :)), ale poslechnu si kde co. Opravdu nemám vyhraněný žánr a poslouchám v podstatě opravdu všechno, kromě dechovek, když to takhle řeknu. To nejdůležitější je, že záleží na situaci, ve které se zrovna ocitám. Chci relaxovat nebo dělat nějakou kreativní činnost? Chci si číst? Potřebuji se učit? Píšu knihu? Při tom všem musím poslouchat NĚCO. Dalo by se říci, že nemám úplně vyhraněný styl pro činnost, ve které se zrovna nacházím. Je to hodně spontánní a záleží taky na náladě, protože pak samotný poslech mou osobu a náladu dotváří.


Cítím se smutně? Pravděpodobně budu poslouchat nějaké hodně smutné písničky a budu vnímat text, nejenom hudbu.

Jsem unavená? Pustím si něco instrumentálního. Klidně i klasiku. Ta se mi totiž začala v posledních pár měsících také líbit. Asi vážně stárnu :)

Potřebuji se nechat inspirovat při psaní? S klidem si pustím soundtracky od Hanse Zimmera, kde na plné čáře vedou soundtracky k filmům jako jsou Piráti  Karibiku, Gladiátor nebo Lví král (protože Lví král je prostě moje nejmilejší pohádka z dětství!). Na ty je spolehnutí, nebo mé milované srdcovky, soundtracky k Pánovi prstenů od Howarda Shora. Ach! Každopádně, není k zahození ani třeba taková Amélie z Montmartru

Inu, výběr hudby je v tomto případě opravdu rozmanitý nejen žánrově, ale i v oblasti interpretů. Daleko víc mám ráda ty, které mí vrstevníci skoro neznají nebo o nich "už slyšeli, ale nijak je nenadchli", protože taková hudba pro mě samotnu znamená daleko více, než nějaké rádiové věci, které mi absolutně nic neříkají. Jestli to nebude tím, že rádio už vlastně skoro vůbec neposlouchám (občas cestou do a ze školy) a stejně tak je to i s televizí, která se změnila na vymývače mozků

No a nakonec je tady ještě místo a malinký prostor pro věci, na kterých hudbu poslouchám. V první řadě je to můj milovaný telefon, který mám po ruce vždy a pak také mp3 přehrávače. Záměrně píši přehrávače a nikoliv přehrávač, protože mám dva (ale na fotce je jenom jeden). Jenže tady vládne systém Murphyho zákonů, takže když najdu jeden, nemůžu najít ten druhý a opačně. Na obou dvou mám víceméně to samé a jo, vím, že je to divné, že mám dva. 

Ten na fotce je starší a dlouho nefungoval, vlastně je mojí sestry. I když je už hodně ošuntělý a má poškrábaný display, je úžasný v tom, že se na něj vleze hodně hudby. Tuším že 8 GB.  Druhý je  o něco novější, ale kapacita je menší. Má jenom 2GB místa s možností vložení microSD karty, ale tu nevlastním. Má dotykový display a malinko mi stávkuje. No a pak je tady ještě můj stařičký notebook, na kterém trávím většinu času (prací do školy, psaním povídek nebo blogováním) a ze kterého mi hudba vyhrává nejčastěji. Ať už je to hudba z youtube, CDéček nebo oblíbeného internetového "rádia" 8track

Hudba mě prostě motivuje, jsem jí posedlá a dělá mě lepším člověkem. Myslím ale, že tak nějak to cítí většina lidí ať už tady na blogu nebo v reálu. Není nic špatného na tom, poslouchat co se vám líbí a nikdo by vás za to neměl odsuzovat :) Sem ta se tady objeví nějaký aktuální oblíbený playlist, tak vás třeba inspiruje :) 

PS: Pokud se vám článek líbil, dejte mi o tom prosím vědět :) Budu ráda za vaše reakce, protože mám na toto téma připraveno více článků a chtěla bych vědět, jestli má cenu v tom pokračovat :) Díky.

You Might Also Like

1 komentářů

  1. Paráda :). Já také k jakékoli činnosti a náladě poslouchám písničky. Mám to podobně jako ty

    OdpovědětVymazat

Like us on Facebook