krátké povídky z podsvětí

TICHÝ POZOROVATEL

dubna 25, 2017

Ze série: Krátké povídky z podsvětí

Stála jsem tam v té polotmavé ulici, pod sluncem zapadající oblohou a třásla se zimou. Počasí bylo proměnlivé tak, jak to v Anglii bývá po celý rok. Od předchozího deště bylo všechno mokré. Cesta na níž jsem stála, zeď o kterou jsem se opírala i já samotná jsem byla na kost promočená. Z dlouhých, černých vlasů mi ještě teď kapaly kapky dešťové vody.

Přimíchala jsem se do hloučku postávajících prostitutek, protože jsem měla jistotu, že těch si ani nevšimne. Kdybych chtěla, mohla bych svůj obličej pozměnit, ale jak jsem předpokládala, když procházel, nezavadil o ně ani pohledem. Hlupák!
Táhlo ho to za odměnou a pocitu moci. Hlavu už měl v oblacích při představách, jak plení londýnské metro, ale to hlavní mu krok po krůčku ucházelo. Realita.

A to si na začátku vedl tak dobře. Frankův nejlepší svěřenec, který to mohl dotáhnout hodně daleko.

literární projekty

BYLO NEBYLO PROJEKT; KOMENTÁŘOVÁ POVÍDKA

dubna 24, 2017



Je to již dlouhá doba, co jsem chtěla udělat něco takového avšak zatím jsem k tomu nenašla odvahu. Je na čase s tím už něco udělat a začít si plnit úkoly na to-do listu tak, aby to tady znovu oživlo. Aspoň trošku. Jsem tady proto dnes s článkem, který by snad mohl nakopnout do psaní nejenom mne, ale i Vás, co máte také psací blok.

Oč se tedy jedná?
Ráda bych tady v tomto článku udržovala komentářovou povídku se svými čtenáři i náhodnými kolemjdoucími. Povídka by se měla týkat fantasy světa, ale postavy, zápletky a další věci jsou jen a jen na vaší fantasii.
Bude to chtít pár pravidel, aby jsme se v tom brzy neutopili.

krátké povídky z podsvětí

HEJNO PTÁKŮ

dubna 17, 2017

Ze série: Krátké povídky z podsvětí

Procházel jsem se tmavou uličkou a hledal Franka, mého šéfa. Místo toho jsem však viděl jenom bezdomovce válející se u popelnic, z nichž někteří leželi přikrytí novinami a jiní zase starými kartony. O kousek dál zase postávaly dívky snažící se vydělat peníze pro své pasáky, pomocí svého těla a taky bandu opilců, ohřívající se u staré popelnice, ze které sálaly oranžovo červené plameny a tak důvěrně známý pocit tepla. To jediné jim stačilo ke štěstí. Po Frankovi však nebylo ani vidu ani slechu. Žádná stopa. Nic.

Ještě chvíli jsem pokračoval v cestě, ale něco, nějaká má skrytá intuice se mě snažila přesvědčit, abych se otočil na patě a vrátil se tam, odkud jsem přišel. Ale Frankova nabídka o tom, že budu vůdcem vlastního londýnského podsvětí zněla tak lákavě a neodolatelně. Stačilo jenom splnit jednu věc: najít Franka a omluvit se. Za všechny špatné přešlapy, které jsem učinil v minulosti.



Like us on Facebook