pondělí 24. dubna 2017

BYLO NEBYLO PROJEKT; KOMENTÁŘOVÁ POVÍDKA



Je to již dlouhá doba, co jsem chtěla udělat něco takového avšak zatím jsem k tomu nenašla odvahu. Je na čase s tím už něco udělat a začít si plnit úkoly na to-do listu tak, aby to tady znovu oživlo. Aspoň trošku. Jsem tady proto dnes s článkem, který by snad mohl nakopnout do psaní nejenom mne, ale i Vás, co máte také psací blok.

Oč se tedy jedná?
Ráda bych tady v tomto článku udržovala komentářovou povídku se svými čtenáři i náhodnými kolemjdoucími. Povídka by se měla týkat fantasy světa, ale postavy, zápletky a další věci jsou jen a jen na vaší fantasii.
Bude to chtít pár pravidel, aby jsme se v tom brzy neutopili.

Takže 5 jednoduchých pravidel:
1. Napište maximálně 5 vět.
2. Dejte prostor i ostatním. Další váš komentář můžete odeslat, až přibudou dva komentáře od dvou odlišných účastníků. Pak opět můžete psát vy.
3. Nekopírujte text, který napsal někdo před vámi, ale plynule navažte ve vašem komentáři. Až bude příběh delší, nemusel by se vám do komentáře vůbec vlézt. Napište pouze svých max. 5 vět.
4. Komentáře netýkající se příběhu můžete psát do stejného komentáře, avšak označte je závorkou () nebo lomítkem //
5. Vzájemně se respektujte a nebuďte vulgární. Urážlivé a sprosté komentáře budou mazány a blokovány.

Ještě bych ráda dodala, abyste se nechali unášet tím prvotním nápadem, který vám projede hlavou. To totiž bude vždy ten, který požene příběh vpřed a když se zaseknete, dejte na nápad druhý nebo třetí. Společně vám vznikne něco, co nás všechny posuná dál.

Aynarra
Příběh:
Nemyslela jsem si, že to město ještě někdy uvidím. Odjížděla jsem odtud se svou rodinou, když jsem byla ještě malá. Pamatuji si jen velký požár, černý kočár, podkoního a dva páry běloušů, kteří mne a mou rodinu měli za úkol odvézt do bezpečí. Přestože cesta byla dlouhá, mnoho si z ní nepamatuji. Když jsme se tehdy vzdalovali od města, opouštěli jsme i neustávající křik lidí, kteří neměli šanci na útěk.

Žádné komentáře:

Okomentovat