Arlyla

ARLYLA - 3. KAPITOLA

května 20, 2017



Už z dálky viděla svého otce, který seděl v sedle šedobílého koně a běžel tryskem z podhradí. Musel ji také spatřit, neboť kůň začal znatelně zpomalovat.Myslela si, že ho mine, ale něco v jeho tváři ji nakonec přinutilo zpomalit a zastavit. Pohladila koně po krku. Kůň si odfrkl po náročném běhu. Čekala.

Zastavil.

"Otče, tam v lese j-" nedořekla. Zamračil se na ni snad ještě více než před chvílí a vystřelil ukazovák ve varovném gestu. "Na hrad, za Rolandem. Okamžitě!" Rozkázal jí, jako by se tak choval celý život. Dívku jeho autorita lehce překvapila. Už si ani nepamatovala, kdy se k ní zachoval právě takto. Také ji překvapilo, že neřekl za lordem nebo pánem, ale nechala to plavat. Nevyplatilo by se jí otce teď provokovat.

"Ano otče," sklopila zrak a popohnala Ramína kupředu, aby se co nejdříve dostala na hrad. Roland ji hledá, otec se zlobí. Něco se děje.

deníček

JAK JSEM SE ROZHODLA PLÁNOVAT

května 13, 2017

Ano, zrovna já! Já, která všechno píše a dělá spontánně tak, jak to cítí. Ptáte se cože jsem se to rozhodla naplánovat? Příběh, samozřejmě. Kdo mou maličkost zdá již delší dobu, ten ví, že opravdu nikdy jsem si nic neplánovala. Jistě, malé poznámky k příběhu jsem se naučila psát. Časem. Hlavně u Alfova syna a to mě pohánělo v psaní.
Vždy jsem si napsala pár poznámek jako" kdo, kde, s kým a jak :D a buď jsem to všechno nacpala do jedné kapitoly, nebo to bylo rozsáhlejší a měla jsem zásobu na delší dobu.

Well, tentokrát jsem se ale rozhodla plánovat krom poznámek i něco víc.
Asi jsem opravdu dospěla do fáze, kdy jsem schopná psát. Tím myslím, že se mi teď všude válí papíry s poznámkami. Různých jmen postav i míst. Různé jména, která možná použiju a možná taky ne. Návrhy a náměty.Nové situace, poznámky, jména míst. Je toho moc a je v tom hrozný zmatek. Založila jsem proto (konečně!) spisovatelský blok, do kterého se snažím všechno přehledně napsat a nacpat. Hezky ručně. S propiskou klouzat po papíru. Je to zvláštní, ale od doby, co jsem odešla ze školy, píšu sice v práci každý den, ale nikdy to není moc dlouho a většinou jen čísla... Užívám si proto každý tah, který napíšu na papír mnohem více, než když jsem chodila do školy.

Jasně, že mám nějaké poznámky i v počítači. To hlavně, ale nikdy jsem se nenaučila si je psát přehledně. Do počítače totiž píši většinou, když mám dobrou myšlenku, kterou dokážu rychle zapsat. Později si ji přepíšu do bloku nebo někam na papír a dále s ní pracuji a upravuji ji...
Na psaní je totiž krásné, že i když plánujete něco, většinou z toho vzejde něco jiného a i u toho plánování píšete první myšlenky, které vás napadnou. Poté s nimi můžete ještě manipulovat a upravovat je. Přepisovat, škrtat a psát další a další a hlavně pomocí nich, tvořit příběhy.


Tak tedy: slavnostně přísahám, že budu psát pravidelněji tak, jak mi to volný čas dovolí a někdy snad i něco opravdu dokončím. Byla bych za to ráda a tak tomu musím věřit. Vaše zpětná vazba je mi velkou motivací pro další psaní, stejně jako návrhy nebo kritika co zlepšit. Bez toho se nikdo nemůže hnout. A samozřejmě, musím se vypsat. Já vím, ale věřím, že už teď je to lepší než moje prvotiny a začátky.

Takže, pěkný zbytek soboty. A ještě hezčí neděli.
Já se jdu opět ponořit do plánů a tvorby nového světa.
Sem tam se s vámi budu dělit o reálie, postavy, hlášky, útržky a samozřejmě další kapitoly.
Pokud si nechcete nechat nic ujít, můžete sledovat můj facebook, kde bych vás ráda zásobovala a poté i zde udělala nějaký souhrnný článek.

Arlyla

ARLYLA - 2. KAPITOLA

května 10, 2017


"Kde je zase ta holka, když jí člověk nejvíc potřebuje?" brblal si rozčíleně pod vousy a mířil rovnou do hradní kuchyně v domnění, že svou dceru najde právě někde tam. Pravděpodobně s párem ušáků, nebo koroptví, jak jim vyvrhává vnitřnosti, stahuje je z kůže nebo jim škube peří. A nebo taky ne....
Jakmile otevřel dveře, jediné co spatřil, byl kuchař a jeho ještě rozespalý učeň, kterého kuchař právě peskoval za to, že zaměnil mouku za sůl. Zamračil se nad výjevem, který spatřil a rychlým krokem došel až ke kuchaři, který si právě bral do rukou ocílku, nůž a horlivě u toho nadával.

"Já to věděl. Tady už na nikoho není spolehnutí! Ani na toho ňoumu ani na-" zarazil se, když spatřil, že tu již není sám, což bylo jenom dobře. Kdyby mluvil ještě chvíli, nemuselo by to pro něj dopadnout dvakrát nejlépe. I když měl v ruce nůž.
Když jej kuchař spatřil, probodl podkoního pohledem, který nehybně postával v rohu kuchyně u dveří. Ten se na něj jenom letmo usmál, došel až k němu a oslovil jej.

"Ahoj Filipe, neviděl jsi, nebo nebyla tu-" nestihl ani doříct větu, když mu kuchař skočil do řeči. 

Arlyla

ARLYLA - 1. KAPITOLA

května 08, 2017


Bylo časně z raná, když se lesem ozvalo první ptačí cvrlikání. Slunce se již přehouplo nad obzor a jeho paprsky jasně ozařovaly zelené listí, které bujně rašilo ze všech větviček. Bylo znát, že jaro přichází a les se probouzí k životu. Kdesi v dáli zurčel potůček, v trávě se sem tam objevovaly bílé skupinky konvalinek a po stromech poskakovali veverky. Pokoj a klid, který tady vládl, však narušil dusot koňských kopyt, který se blížil z velké dálky.

Seděla v sedle svého hnědáka a popoháněla ho kupředu. Co chvíli se otočila, aby zjistila, jaká je situace a jestli to, co ráno při brzkém lovu potkala, již setřásla. Nebylo to hezké podívání a když se rozhodla, že půjde na lov, tento tvor ji nemile překvapil. Zdálo se však, že se ho zbavila, ale dívka nezastavovala. V pravidelných intervalech se jemně dotýkala koňských slabin a tím naznačovala, že má její hnědák ještě přidat. Nechtěla ponechat nic náhodě a měla v plánu se z tohoto nevydařeného lovu vrátit živá.

Like us on Facebook